Masér BOB Robert Pavel má nové masérské studio! Podívejte se na fotky a přečtěte si, proč si vybrat právě jeho.

Jaká je vaše specializace?

Věnuji se nejen klasické masáži. Mojí hlavní specializací jsou masáže zdravotní, těhotenské a antimigrenní. Hodně se věnuji sportovcům a to na základně mé dlouhodobé spolupráce i s profesionálními a poloprofesionálními sportovními týmy.

Jak může masáž pomoci při migréně?

Provozní doba: 

Po - dle objednání
Út - 13.00 - 22.00 hod.
St - 13.00 - 22.00 hod.
Čt - 13.00 - 22.00 hod.
Pá - dle objednání
So a Ne - po tel. domluvě

Štefánikova 2956
Dvůr Králové nad Labem
E-mail: robikmaser@seznam.cz
Tel.: 721 825 073 

Sledujte mne na Facebooku

Nabízíte i masáže pro těhotné - jsou tam nějaká omezení?

Vezmu si na starost těhotnou ženu (po 1. trimestru), jestliže to dovolí lékař. Jiný stav přináší změny, které mohou být pro tělo náročné. Aby se ženám ulevilo, masíruji celou páteř. Masáž trvá cca 45 minut. Pokud někdo váhá, tak nabízím zdarma konzultace, kde plně vysvětlím princip a účinnost masáží právě v těhotenství.
Nejčastější je masáž zad a dolních končetin s velkou opatrností na krční páteř, neboť okolo trapézových svalů vedou akupresurní body, které mohou vyvolat předčasný porod. 

Co naopak nenabízíte?

Nedělám wellnesové masáže, tzn. lávové kameny, medové, se zábaly a podobě. Mezi mé klienty také nepatří úplně malé děti, ty patří ve Dvoře Králové např. k paní Fléglové. Na konzultaci s malým sportovcem nad 10 let však určitě ke mně přijďte, chodí ke mně například malí atleti, fotbalisté, hokejisté, tenisté, softballisté.

Spolupracujete s lékaři?

Ano, mám navázané přímé spolupráce s ortopedy, rehabilitačními lékaři, chirurgy a neurology. Rád bych poděkoval za spolupráci Mudr. Jiřímu Neumannovi, který je původně dvorák a nyní je šéflékařem českého olympijského výboru a české atletické reprezentace. U něho jsem sloužil na Sportklinic Hradec Králové 2 roky a načerpal jsem zde řadu praktických zkušeností.

Jak jste se k práci maséra dostal?

Sám jsem byl nemocný, měl jsem vrozenou vadu dolních končetin. Dětství jsem tedy trávil po dětských klinikách, na ortopedických odděleních nemocnic a také v nedaleké dětské léčebně Vesna v Janských Lázních. V deseti letech jsem v rámci léčby dostal mimo klasických procedur i masáže, které tam vedla Věra Stránská. A právě paní Stránské jsem jednou řekl, že bych to chtěl taky umět tak jako ona a že už dlouho pomáhám babičce, která má nemocnou krční páteř. Ona mě požádala, abych položil ruce jen tak na její ramena a ukázal jí, jak babičce pomáhám. Po této zkoušce prohlásila, že jednou ze mě opravdu bude masér. A já tak už od svých 10 let věděl, kde je moje místo :-)

Jaké byly vaše odborné začátky?

Vše začalo na hokeji, kdy jsem ještě jako mladík spolupracoval s Vaškem Klejšmídem. Chodil jsem s ním na zimní stadion na hokej a už tenkrát jsem s sebou nosil taštičku první pomoci a začal jsem jim dělat něco jako zdravotníka. Říkali mi "brašničkář". Tenkrát fungoval mladší a starší dorost a on začal trénovat mladší dorost s Tomášem Lagutinem. Tak jsem začal kluky masírovat Emspomou a Sportovkou. V 18 letech jsem začal pracovat v nemocnicích. Nejdříve v Jaroměři jako zřízenec a po roce a půl jsem přešel na dva roky na pozici asistenta v nemocnici v Turnově, kde jsem navíc chodil masírovat. Současně jsem měl tenkrát angažmá tady u házené, která přecházela do 3. ligy, takže právě tam jsem začal svoji skutečnou sportovní masérskou kariéru. 

Jaké jste absolvoval potřebné školy a kurzy?

Když mi bylo 18 let, tedy v roce 1992, jsem byl tehdejšími změnami donucen si udělat živnostenský list a na ten jsem potřeboval oprávnění. Přihlásil jsem se tedy na masérský kurz v Praze, který zaštiťovala masérská škola REFIT Praha, kterou založil tehdejší primář rehabilitační kliniky fakultní nemocnice na Bulovce, pan profesor Hanuš. Studium trvalo celý rok! Nikoliv nějaké krátkodobé kurzy, jak je tomu dnes. A protože se přihlásila z Trutnovska poměrně velká skupina 26 zájemců, tak se na jeden jediný rok otevřela pobočka v Trutnově. Somatologii a anatomii nás učila doktorka Mária Pavelková z dětské léčebny Vesna v Janských Lázních, se kterou jsem se znal, stejně jako Věru Stránskou, která si mne moc dobře pamatovala z Janských L ázní. Když mne zde uviděla, řekla mi, že to budu mít těžký, protože to, co oni budou muset umět, tak já budu muset umět dvojnásob :-)! 

A jaké je další vaše vzdělání?

V roce 1996 jsem si udělal roční nástavbu s praxí ve Státním rehabilitačním ústavu v Kladrubech u Vlašimi. Získal jsem tak další odbornost a stal se ze mě masér - terapeut. Naučil jsme se tam funkční diagnostiku pohybového aparátu. Dostal jsem školu pana profesora Čermáka, který byl známý zejména na FTVS. Vydal publikaci Záda už mě nebolí, vůbec jednu z nejrozšířenějších publikací svého druhu. Na praktická cvičení nás vedla tehdejší ředitelka a primářka sanatoria v Kladrubech u Vlašimi Mudr. Hana Jarošová. Byla neskutečně tvrdá na všechny - i na pacienty. Tenkrát to bylo první a jediné zařízení, které začalo se spinální jednotkou čítající 12 lidí po těžkých dopravních nehodách. Byli částečně nebo úplně ochrnutí a ona je připravovala na život ochrnutého pacienta. Pětitýdenní souvislá praxe u ní byla zakončena zkouškou. Platili jsme si za ten rok 16 tisíc Kč a rozhodně to neznamenalo, že to dostaneme! Do ročníku nás nastoupilo 26, deset bylo připuštěno ke zkouškám a jen 2 jsme to udělali!. 

Nejprve jsem ve dvorské házené působil ve 3. lize. Potom se nabalili další lidé jako například trenérská špička Ladislav Salivar. Ti společně posunuli házenou až do druhé ligy. I na základě tohoto týmového úspěchu jsem dostal nabídku z Prahy, kde jsem dva roky pracoval v týmu mezinárodní Česko-slovenské házenkářské ligy. V týmu pracovala i házenkářská legenda a mistr Evropy z roku 1967 Rudolf Havlík. 

A následovala kariéra u reprezentace?

Co z těchto všech zkušeností pro vás bylo nejvíc?

Právě spolupráce s lékaři na mezinárodní reprezentační úrovni byla to nejzajímavější, co mne v životě potkalo. Pracoval jsem se spoustou zajímavých lidí včetně skvělých lékařů. Zde bych rád vyzdvihl dvacetiletou spolupráci s primářem chirurgického oddělení nemocnice Semily Mudr. Georgiosem Karadžosem. Měl jsem tu čest se učit od zkušených erudovaných lidí, kteří mi ukázali různé grify a postupy.

A nyní již konkrétně k vaší práci. Kdy lidé potřebují maséra a kdy pomoc lékaře?

Lidé by měli pochopit, že pokud je bolí záda a nemá to žádný patologický podtext, tak by si měli jít na masáže. Narážíme na to, že lidé dostanou poukaz na rehabilitaci a čekají 3 měsíce, ale ta záda je bolí teď. Proto by se měli obrátit na maséra, který může ulevit od akutní bolesti. Pohybový aparát je to nejdůležitější, ale lidé si často raději zajdou do lékárny, koupí si analgetika, nebo projdou nějakou infuzní a medikamentózní léčbou, místo toho aby se nechali pořádně namasírovat. 

Takže pravidelná masáž je prevencí stavů, kdy lidé vyhledávají lékaře?

Doba je hektická, tak je zřejmé, že se stres usazuje v měkkých tkáních, což se hlavně projevuje bolestí krční páteře a zad. Bylo by dobré jednou za 14 dní, za 3 týdny, aby se svaly uvolnily a povolily blokády. Sníží se tak například riziko bolestí hlavy a migrén až o 60 %. Je zkrátka potřeba o sebe pečovat po všech stránkách a pravidelně.

děkuji za rozhovor

Jan Holan