Osmdesátkové brutální retropeklo opět na našem náměstí. Rozlučme se s ním

Redakce / 4.06.2021, Dvůr Králové nad Labem

Tak jsem se dnes dozvěděl, že se naše náměstí dost možná i na několik let vrátí do osmdesátek. Květináče, které v 80. letech minulého století doslova zaplavily stovky měst v celé ČR, tak u nás, místo abychom je konečně svrhly někde ze skály, tak se opět zjeví na našem náměstí a budou opět "zdobit" veřejný prostor.

A co mne dostalo ještě víc - že to je nápad a realizace mých jinak rozumných kamarádů. Vysvětluji si to tak, že "zoufalí lidé zkrátka dělají zoufalé věci" :-(

V roce 1981 dostal pan Vladislav Menšík z podniku Prefa Přeštice úkol vymyslet květináč vhodný do ulic měst. A pan Menšík vymyslel trhák! Na tehdejší dobu moderní lehké řešení, květináč je vyztužen stejnou výztuží, jako se používala na bytová jádra, má vynášecí oka, byl vyráběn za použití malého množství betonu a bez finálních povrchových úprav. Zkrátka jednoduchá manipulace, obrovská životnost až nesmrtelnost a design, který neurazí ani dnes.

Kdekterý tajemník MNV, ONV, ši KNV objednával jak mourovatej a tak květináče obsadily veřejný prostor stejně jako Trabanty, Avie, pionýrské šátky, Sagvan Tofi, nedělní chvilka poezie, či rozhlasový pořad Pozor zákruta. To vše už je pryč, jen květináče z Přeštic tady s námi budou až do skonání světa.

Já absolutně nepochybuji, že se to lidu vezdejšímu bude líbit. Dokonce jsem přesvědčený, že budou nadšeni (teda pokud vydrží, až to vyroste). Linda Harwot se zcela jistě vynasnaží, aby květináče ani omylem nevypadaly tak, jak to znají už celé generace - totiž varianty - beton a hlína, beton a tůje, či vrcholná verze - beton a macešky. Linda s kamarádkami z toho zcela jistě vykřešou květinový šperk hrající mnoha barvami a květy přetékajícími přes betonové okraje až k dlažbě. Dost možná budou fotografie našich květináčů ozdobou mnoha magazínů stejně, jako to bylo právě v 80. letech, kdy v Klatovech probíhala pravidelná soutěž v jejich osazování (viz níže).

Pojďme se ale všichni ve spolek domluvit - budiž toto definitivní labutí písní těchto květináčů.

A uspořádejme jim nakonec velkolepé rozloučení a slavnostní finální odsun z našeho města. A vydejme se na cestu města, které respektuje svoji historii, ale zároveň se nebojí jít naproti moderním trendům, materiálům a životu vůbec. Zkrátka další úkol pro městského architekta.

Příběh brutálního květináče

Pokud ho neznáte, pravděpodobně chodíte po městě se zavřenýma očima. Tento betonový květináč je totiž všude. Před rokem jsme ve spolupráci s Kristyna Pleskova vyrobili jeho zmenšeninu a začali pátrat po jeho historii. Díky pozvání do Radio 1 se nám ozval @tomáš Hudolin, že autorem by měl být Vladislav Menšík z Přeštic. Následně jsme s panem Menšíkem setkali v Přešticích a poslechli si, jak se zrodil brutální květináč.

Pan Vladislav Menšík byl zaměstnancem podniku Prefa Přeštice na pozici samostatný vývojový pracovník. V roce 1981 dostal za úkol vymyslet květináč vhodný do ulic měst. Údajně přišel podnět od Klatovských technických služeb, kde si pracovníci stěžovali, že nemají do čeho sázet květiny.

Pan Menšík tedy vymyslel květináč. První typ asi znají jen přeštičtí, byl obdélníkový se zaoblenými hranami, byl hladký bez charakteristického dekoru a byl prý instalován jen v Přešticích. Hned následující typ - nám všem dobře známý osmihran se stal trhákem.
Vše se umocnilo chytrým marketingovým tahem. Na klatovském náměstí byly asi od roku 1982 pořádány každoročně soutěže v osazování betonových květináčů, následně se konala prodejní výstava. Tím se první květináče dostaly do měst a pak se strhla lavina. Na trhu byl hlad, zástupci obcí si objednávali květináče ve velkém, a tak podle slov pana Menšíka, rozjel jeho šéf slušný byznys.

Pan Menšík navrhl celkem 12 tvarů květináčů. První byl čtyřhran, pak osmihran, šestihran, trojúhelník, tvar písmene "Z" a další tvary, na které už si autor nevzpomíná (pokud byste někde viděli, dejte vědět). Často byly květináče konstruovány tak, aby je bylo možné spojovat horizontálně i vertikálně a vytvářet tak opěrné zdi, či kaskády. Nicméně ke květináčům nebyl zpracován katalog, takže města o této přidané hodnotě nevěděla a prakticky nikde nebyly květináče takto využity.

Květináč je vyztužen stejnou výztuží, jako se používala na bytová jádra, má vynášecí oka, byl vyráběn za použití malého množství betonu a bez finálních povrchových úprav (pouze v některých menších městech si z vlastní iniciativy prý květináče natřeli na hnědo nebo zeleno).

Údajně by všechna dokumentace a matrice měly být uloženy v Prefě Zbůch.

Pana Menšíka mrzí, že se po republice rozšířil nejvíce jen osmihran (říká mu trpaslík), údajně nejvíce pyšný byl na poslední tvar, který snad vůbec nešel do výroby. V roce 1991 totiž Prefa Přeštice zanikla a s ní i výroba těchto legendárních květníků.

EDIT! Prefa Přeštice zanikla později, v roce 1991 pouze pan Menšík odešel ze své pozice v podniku. Díky za vaše připomínky!

P.S.: Na otázku, zda pana Menšíka při tvorbě napadlo slovo "brutalismus" odpovídá: "To slovo tenkrát neexistovalo. Když se udělala betonová zeď, nechala se, jak byla. Povrchové úpravy se nedělaly, protože se to většinou oloupalo."
Foto: Daniela Šrámková, Pavel Hrubý, Martin Votava (Vetřelci a Volavky), Ondřej Surový

převzato z FB stránky Architektura 489