80. výročí od podpisu Mnichovské dohody

Před 80 lety, v noci z 29. na 30. září 1938 byla v Mnichově dojednána dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií, podle které se mělo Československo vzdát během deseti dnů svého pohraničí s německým obyvatelstvem. Rozhodlo se „o nás bez nás“. Německý rozhlas o dohodě informoval stručným oznámením již v půl druhé ráno. Československá vláda text dohody obdržela až několik hodin poté a na podmínky přistoupila kolem poledne. Teprve v pět hodin odpoledne začala v Československu série zvláštních rozhlasových relací informujících o dohodě. První promluvil premiér generál Syrový: „Jako voják a jako předseda vlády musil jsem a musím na prvém místě myslet na život vás všech, miliónů pracujících spoluobčanů, mužů, matek a dětí.“ Nejdojemnější ze všech projevů pronesl ministr spravedlnosti, slovenský sociální demokrat Ivan Dérer, který se sice snažil co možná nejklidněji vysvětlit, proč vládě nezbylo, než přijmout mnichovský diktát, postupně ale pozbýval moci nad svým hlasem a na závěr plakal.

Pocit zrady, ponížení, bezmoci. Vojenská akce proti obsazení Sudet by byla po Mnichovu ve světě vnímána nikoli jako sebeobrana, ale jako porušení mezinárodních dohod. Na Československo by bylo nahlíženo jako na toho, kdo rozpoutal válku. Po následném uplatnění územních nároků Polska a Maďarska ztratilo Československo třetinu svého území. Bezbranná a opuštěná Československá republika, jak se tenkrát říkalo - „malá ale naše“, už jen pozvolna směřovala ve vleku historických okolností ke svému konci - k březnu 1939, kdy vznikl fašistický Slovenský stát a Hitlerem vynucený Protektorát Čechy a Morava.

Troufám si tvrdit, že emoční otřes z tehdejší neočekávané zrady našich spojenců Velké Británie a Francie se stal bolestivou součástí české mentality. Sleduji se zájmem každoroční vzrušené odborné i laické debaty o tom,  jestli jsme se - Mnichovu navzdory - měli postavit hitlerovskému Německu na odpor. Co se stalo, nelze odestát. Důležitější otázkou proto je, co si z této historické události odnést ve vztahu k dnešku.

Britský premiér Neville Chamberlain řekl: "Jak hrozné, nepředstavitelné, neuvěřitelné je, že bychom měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky kvůli jakémusi sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme!"

Winston Churchill řekl: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. A budou mít i válku.“

Věřím, že nás tato historická zkušenost zavazuje. S tím, co tento národ tehdy prožil, je naší morální povinností zabránit, aby se něco podobného opakovalo. Nejen u nás, ale v jakékoli „vzdálené zemi s lidmi, o nichž nic nevíme“. Lhostejnost, chytračení a ustupování zlu nás totiž, stejně jako tenkrát Brity a Francouze, nakonec dožene.

Děkuji za pozornost.

Filip Pýcha

foto autor: Bundesarchiv, Bild 183-R69173 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de,