REGIONY | Obce | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování |
Před zhruba deseti dny proběhlo setkání s premiérem v Motolské nemocnici, kde nám na sebe dal několik mailů, abychom se mu ozvali, kdyby bylo něco potřeba. Když jsem ho pak slyšela mluvit v televizi o tom, že ochranných pomůcek v nemocnicích je dost, a kde není, ať se mu ozvou, tak jsem se mu jednoduše ozvala. On mi nejdřív napsal takovou univerzální odpověď, že dělá co může, že celá planeta shání. Tak jsem mu napsala ještě jednou, prosila jsem ho, aby nám je tedy přivezl, jak veřejně v sobotu na tiskovce slíbil, že my chceme pomáhat, ale nemáme základní pomůcky. A na to on pak v neděli zavolal.
Řekl mi: paní kolegyně, vy mě k něčemu pořád vyzýváte. Nepolitizujte a raději se připravte na karanténu. Jděte se podívat na televizi, budu za chvíli na Primě, tam se všechno dozvíte. Nenechal mě říct ani půl věty, jak jsem to celé myslela. Že jsme v zoufalé situaci, děláme co můžeme a kdyby nás neomezovali tím svým nařízením, že distributoři a výrobci nesmí dodávat do krajských nemocnic přímo, můžeme líp dělat svojí práci. On mě vůbec neposlouchal a bez rozloučení mi položil telefon.
Že nemá zájem o názor druhé strany. Je to strašné chování člověka, který spoléhá na to, že se stále budeme chovat jako stádo, které je ochotno poslouchat kohokoliv, kdo se naučil libozvučně mluvit k občanům této země, kde nám dělá premiéra a má nás vyvést z krize. Rozumím, že na nás na všechny je vyvíjen obrovský tlak, neméně tak na vládní představitele, nicméně to nikoho neopravňuje ke lžím a aroganci.
Že je v nemocnicích ochranných pomůcek dostatek, a jestli ne, je to chyba nemocnic. Nemocnice a lékaři za to nemůžou. Už jsem ve věku, kdy je třeba lidem říkat pravdu. Vlastní máma se mě ptá, co ty tam v tom zdravotnictví děláš, když ani tu roušku nemáš. Diví se, že ředitelé jsou nemožní a selhali. Všichni mají právo vědět, jak je to ve skutečnosti, že to je všechno jinak, než jim říkají.
Chtěli jsme se předzásobit, měli jsme nasmlouvané ty kontrakty na dodávky roušek a respirátorů, ale výrobci nám je odřekli. Právě proto, že vláda rozhodla o centrálním nákupu. A my jsme tomu ještě zkraje věřili, že to mají pevně v rukou.
Když pak za tři až pět dnů žádné slibované dodávky nepřišly, došlo mi, že hned tak nepřijdou. Pochopila jsem, že ty počty neodpovídají slibům. A v plné výši jsem to pak pochopila minulý pátek.
Pořád není dobrá. Pomáháme si všem prostředky, lidé nám posílají roušky, které sami šijí. Ozývají se nám donátoři, kteří přivážejí respirátory, i ty průmyslové. Dost často to jsou i neznámí dárci.
Máme tolik ventilátorů, kolik máme lůžek. Pokud budeme přidávat lůžka, budeme muset navýšit i ventilátory. Upřímně, nevím, jestli to stát řeší. Faktem ale je, že kdybychom je potřebovali rychle, museli bychom je nakoupit ve zkráceném výběrovém řízní. A myslím, že výrobci to takhle rychle nebudou schopni dodat.
Sabina Slonková
ROZHOVOR JSME PŘEVZALI Z PORTÁLU NEOVLIVNÍ
FOTO: WEB HOLDINGU
Vaše komentáře |